Jdete si občas pro lahvinku a nepatříte zrovna mezi znalce vína? Fascinuje vás profesionalita vinařských znalců, kteří nezřídka bez mrknutí oka podle zátky určí nejen ročník vína, ale i oblast z níž víno pochází? Nabízíme vám několik zajímavostí i rad, jak rozeznat některé druhy vín, s nimiž se ve vinotékách můžete setkat.
Zcela zvláštní postavení ve světě znalců ušlechtilého moku náleží lahvím označovaným jako vína s přívlastkem, z nichž známé jsou například Sylvánské zelené, Rulandské bílé nebo v poslední době často vyhledávané červené André. Do obchodů se dostávají většinou jako přírodně sladká vína s charakteristickými vlastnostmi. Jsou to vína vyráběná z kvalitních hroznů a mošt z nich vylisovaný nesmí být jakkoli uměle doslazován. Obsah cukru v bobulích se zvyšuje zasýcháním bobulí. To se urychluje i nalomením nebo zkroucením stopky hroznů. Čím se odlišuje víno s přívlastkem od ostatních? Na etiketě musí být vyznačen stupeň přívlastku, oblast a vinařská obec, z níž hrozny pochází. Přívlastek je odstupňován podle obsahu cukru v moštu. Nejnižší cukernatostí se vyznačuje stupeň „kabinet“, následuje „pozdní sběr“ a nejvyšším přívlastkem je značen „výběr“. Vína vyrobená jako pozdní sběry nebo výběry jsou velmi jakostní a mají poněkud vyšší barvu získanou několikaletým zráním v sudech nebo v lahvích. Zvyšování obsahu cukru v bobulích se dociluje v některých oblastech pokládáním sklizených hroznů na slaměné rohože nebo na slámu, kde vystaveny slunci zasýchají. Nazývají se vína poslamná neboli slaměnce a jsou velmi sladká. Zvýšení obsahu cukru v moštu lze docílit i lisováním zmrzlých hroznů, při kterém se oddělí vzniklý led a pro další výrobu zbývá koncentrovaný mošt. Takto se vyrábí tzv. ledové víno, vyznačující se vysokým obsahem esenciálních látek.
Ojedinělé místo mezi sladkými víny zaujímá Tokajské. Toto víno se vyrábí ze směsi odrůd dodávajících mu správný charakter a schopných vytvářet při dozrávání ve zvýšené míře cibéby. Ve slovenské tokajské oblasti jsou to odrůdy Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Tokajské získává svoji typickou jantarovou barvu, chlebovou vůní i chuť ve speciálních sklepích.
Archivní víno zraje alespoň jeden rok v láhvi uložené ve speciálním archivním sklepě. Poznáme je podle ročníku uvedeném na etiketě. Nejlepší a nejstarší ročníky ctí vinařští gurmáni, coby pravý klenot. své vinotéky. získávají je na aukcích, navštěvují soutěže, kde číhají na „svoji“ značku či ročník, zda získá prestižní ocenění a dokonce se, do opravdu kvalitních značek, nerozpakují investovat nemalé finanční částky. Vědí, že uložené prostředky časem získají na hodnotě. Samozřejmě, že degustují, hodnotí a chlubí se, ale proto si „archivní“ přece pořizují. A konečně, bez lahodného kvalitního vína se neobejde ani žádný restaurant dobrého jména a ani ušlechtilý pokrm, k němuž ušlechtilé víno prostě patří.
Foto: www.tresorparisien.com
Leave a Reply