Keř z archy Noemovy – vinná réva

Keř z archy Noemovy

Keř z archy Noemovy

Vinná réva je nejstarší a nejrozšířenější ovocná dřevina na světě. Potvrzuje to archeologický nález šest tisíc let starých zrnek vinné révy v Arménii, pravlasti legendární archy Noemovy, jejíž stavitel je dodnes považován za prvního pěstitele a vinaře.

Botanicky se réva řadí mezi liány, jejíž kořeny mají obdivuhodnou sací schopnost, kterou se nemůže pochlubit žádná jiná kulturní rostlina.  Proto ne nadarmo o révě pěstitelé tvrdí, že kořeny mají schopnost sát vodu jako pumpa. Keř čerpá vláhu z vlasových kořínků, které rostou mělce pod povrchem půdy, ale hlavní kořen může v době sucha dosáhnout až úctyhodné pětadvacetimetrové hloubky. A také není bez zajímavosti, že réva se dožívá požehnaného věku až sto třiceti let. Obrovskou životaschopnost révy dokládá i fakt, že Římané keře vysazovali ke kůlům ze stromu jilmu coby k opoře, takže si můžeme snadno představit jaké výšky réva dosahovala. Řekové i Římané révu pěstovali v hojném množství, ale Římané byli jako pěstitelé i výrobci vína úspěšnější. Rozkvět pěstování révy nastal až po punských válkách, kdy Římané vyvinuli dokonalejší technologii v lisování hroznů a přišli na snadný způsob množení révy. Jednoduše z keře odtrhli ratolest s částí dřeva matečné rostliny a odtržek nechali zakořenit. Ve městech vznikly hostince a obchody s vínem, k nimž pařily i výčepy, takzvané.taberny, kde se kromě vína podávaly i teplé nápoje. Hostinské podniky byly pojmenovány po majiteli a byly označeny vývěsními štíty, takže pocestný osvěžovnu nemohl minout. V té době bylo známo asi osmdesát značek vína a objevilo se také víno dochucené medem a bylinkami. Zvláště proslulé byly hody Římana Luculla, při nichž se přepychově až marnotratně hodovalo a popíjelo. Ale aby se udržela jakás takás morálka obyčejného lidu, byly vydány zákony proti opilství a rvačkám. Nakolik byla taková opatření účinná dobové prameny nekomentují.

V našich zemích pěstování révy sahá až do pohanských dob. Podle pověsti obdržel Bořivoj od knížete Svatopluka darem sud vína, z něhož Ludmila obětovala své bohyni Krosině. Na její počest z Moravy si pak kněžna Ludmila dala přivézt sazenice vinné révy, které dala vysázet kolem Mělníka. Tam, mezi Mělníkem a Brandýsem u vsi Nedomice založil a vypěstoval první vinici svatý Václav, patron všech vinařů.

Zlatý věk českého vinařství však začal počátkem 14.století za doby Karla IV., jenž dal z Burgundska přivézt révové sazenice a dokonce pěstování a rozšiřování révy podpořil marketingovým nástrojem. Vydal privilegium, podle kterého zakladatel vinice, zvaný nákladník, byl po dobu dvanácti let osvobozen ode všech poplatků. Pro hospodaření na vinicích byly stanoveny zvláštní úřady, v čele s purkmistrem a vydány přísné regule. Purkmistři byli povinni spravovat viničné hospodářství podle „Artikulů pergmejstrů“, kde v patnácti artikulích měli stanoveny povinnosti, pravomoci, platby i naturální požitky. Nejpřísněji byli podle artikulárních paragrafů trestáni zloději. Kdo na vinici jakkoli škodil, ztratil ruku nebo se vyplatil 20 kopami a k tomu stejně ztratil veškerý svůj majetek, který propadl ve prospěch krále. Noční pych byl jistým krokem k záhubě, neboť provinilec byl nemilosrdně trestán smrtí a rovněž propadnutím majetku. Čeládka viničná, jak se říkalo dělníkům, kteří byli každý rok najímání na sezónní práce na vinici, tyto artikule před započetím práce četla a skládala tuto přísahu: „Slibujeme Pánu Bohu, Jeho milosti Císařské panu rychtáři, panu purgmistru a pánům i pánům pergmejstrům poslušni býti, a že v tomto povolání chceme se věrně a spravedlivě podle artikulův nám i vší čeládce vinničné vydaných chovati, k jednomu každému, chudému i bohatému, bez přijímání osob a toho jinak nechceme učiniti ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro dary, ani z hněvu, ani pro žádnou jinou vymyšlenou věc. Toho nám dopomáhej Pán Bůh na věky požehnaný.“ Artikule byly každý rok pozměňovány na schůzích vinařů, které svolávali purkmistři na jaře a v létě, a zvláště se upravovaly ty, které byly často porušovány.

Keř z archy Noemovy Zasadit vinnou révu je totéž jako vysadit strom. Při dobré péči by na zahrádce měla vydržet téměř čtvrt století, ale nejsou výjimkou ani révové keře starší. Vinné révě nejlépe vyhovuje jižní svah, rovina chráněná před větry, závětrný kout nebo pergola. Révové keře nejsou náročné na vodu, protože její kořeny sahají velmi hluboko, ale jsou náročné na výživu. K tomu, aby réva nejen rostla, ale i plodila potřebuje dobrou zásobu živin, především fosfor, draslík a hořčík. Když se jí některého prvku nedostává, trpí pak žloutnutím listů a následkem je malá či žádná plodnost. Samozřejmě i vápník je v půdě nezbytný. Vinnou révu vysazujeme buď na podzim nebo v dubnu až květnu do teplé půdy. Na výsadbu je však dobré myslet rok předem kvůli vyhnojení půdy organickou hmotou. Velmi vhodná je kořenová zelenina či rané brambory, k tomu účelu se naprosto nehodí rajčata, jahody ani plodiny, které odčerpávají z půdy mnoho živin, což jsou i tykve, zelí, kapusta nebo okurky.

Při nákupu sazenic je dobré si prohlédnout kořeny, (révové kořeny totiž snadno zasychají, proto zkuste kořínek kousek od konce odříznout nožem) a přesvědčit se, že jsou bílé a ne hnědě či dokonce černé. Jamku pro sazenici vyryjeme rýčem do hloubky čtyřiceti centimetrů, na dno přidáme asi dva kilogramy dobrého kompostu, (nikdy nedáváme k révě čerstvý hnůj, který „spálí“ kořeny). Sazenici před výsadbou zakrátíme hlavní kořeny na délku deseti centimetrů a ostatní kořeny odstraníme úplně. (Drobné vlasové kořínky si réva brzo stejně vytvoří sama).

To, co je nad zemí – výhon – seřízneme na dvě očka a sazenici vsadíme do jamky tak, aby místo štěpování zůstalo dva až tři centimetry nad povrchem půdy. Asi do poloviny výšky jamky nahrneme zeminu, přišlápneme a zalijeme. Ze spodiny upravíme asi tak deset centimetrů vysoký hrůbek, kterým překryjeme štěpované místo na révě. Navršený hrůbek odstraníme teprve až když réva vyraší. Z vyrašených letorostů ponecháme jen dva nejsilnější, všechny ostatní vylomíme, aby se keř příliš nevysiloval. Ponechané letorosty pak vyvazujeme k opoře.

A jaký kultivar se hodí třeba na zahrádku? Na svahu orientovaném k jihu se bude dařit například Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Bianca, na východní a západní stranu vybereme polorané odrůdy jako jsou Müller Thurgau, Veltlínské červené, Neuburské, Pálava, Merlot, André, Vavřinecké a Burgundské šedé. V okrajových polohách a proti mrazům jsou odolné André, Chrupky, Ryzlinky a nejnovější hit – americká mrazuvzdorná odrůda Boskoop Glory.

Keř z archy NoemovyPokud si netroufneme (nebo nechceme) pěstovat révu na víno můžeme ji využít jako ozdobnou popínavou rostlinu, která si ledacos nechá líbit. Okrasné révy milují slunce, ale mírné zastínění jim nevadí. Nejznámějším druhem je réva pobřežní, Vitis riparia, s dlouhými srdčitými listy a vonnými květy dorůstá délky až sedmi metrů, proto se hodí jako velmi vzrůstná dřevina k zakrytí vysokých plotů, zdí a verand nebo jako kulisa starých odumřelých stromů. V historických parcích je občas vidět réva Coignetové s oblým révím a rzivými plstnatými letorosty. Sazenice okrasné révy nejsou tak dostupné jako šlechtěné révové keře, ale zpravidla na jaře jsou v nabídce specializovaných zahradnictví.

Foto: autorka a www.s0.geograph.org.uk

 

 

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*