Umění řezu – ars topiara vzniklo již v antice zhruba před dvěma tisíci let. Název je odvozen pravděpodobně od ozdobného tvarování a stříhání rostlin (topiary), neboť ve starověkých římských zahradách byl zahradník nazýván topiarius.
První zmínka o této profesi se objevuje v korespondenci mezi Cicerem a jeho bratrem v roce 54 př. n. l. Povolání topiarius mělo svou vážnost, a dokonce prý ji starověký zahradník neopomněl nechat vytesat na svém náhrobku. Důležitost zahradnické profese zmiňují i první knihy o zahradnictví. V Traité du jardinage vydané roku 1638 se uvádí, že zahradníka je třeba vybírat se stejnou péčí, jako se vybírá rostlina pro zahradu.
Ars topiara má své kořeny ve starém Řecku a Římě. Výmluvným dokladem uměleckého tvarování rostlin jsou vily bohatých měšťanů na řeckém ostrově Delos, které byly postaveny v antickém stylu, s peristylem a tvarovanými rostlinami. Pro představu, stejné uspořádání zahrad se nacházelo v Pompejích. V řeckořímské zahradní architektuře mělo ars topiary zcela odlišnou úlohu než bychom očekávali. Stříhané cypřiše a zimostrázy neměly okrasnou funkci, ale plnili funkci jakési živé kroniky. Ze vzrostlých korun cypřišů se tvarovaly lodě, zpodobňovaly lovecké scény a do zimostrázů se stříhaly jména významných občanů, hodnostářů. Po pádu Římské říše bylo umělecké tvarování rostlin zapomenuto a objevilo se až v době renesance.
Celý proces tvarování rostliny je velmi zajímavý, ale trvá několik let, než se podaří rostlinu upravit do žádaného tvaru. Přinesenou rostlinu nejprve zastřihneme nůžkami nebo plotostřihem do základního tvaru. V roce následujícím použijeme bambusové tyčky svázané drátkem do tvaru indiánského vigvamu (pokud se nám líbí tvar jehlanu) nebo si vyrobíme jiný tvar, který nám zaručí kontrolu pravidelného zástřihu. Tím získáme formu i kontrolu při dalším střihání. Četnost střihu je různá podle toho, jak daná rostlina rychle přirůstá, ale nejméně 3x do roka. Nejhorší jsou počáteční úpravy, kdy je nutné vždy, když dorostou výhonky, provést řez, aby dřevina rostla bujně a hustě.
Rostliny mohou být tvarovány do různých geometrických tvarů, kupolí, jehlanů či koulí, ale i do tvarů zvířat, lidských postav apod. Okrasné tvarované dřeviny tak mohou být střiženy podle nálady tvůrce, nebo aby vynikla rostlina jako taková. Pokud se zvolí vhodný tvar, tak i poměrně neza¬jímavá dřevina upoutá na sebe pozornost svou nově získanou krásou. Formální geometrické tvary jako jsou kužele, spirály nebo koule prostředí oživují a dodávají vznešenost, zatímco ptáci a i jiná zvířata nebo předměty působí poklidně a zábavně. Ale kdo s tvarováním teprve začíná, neměl by se hned pouštět do složitého tvaru.
Výběr rostlin na ars topiary
Buxus sempervirens – zimostráz, Ilex crenata nebo I. aquifolium – mahónie, Cupressocyparis leylandii – cypřiš, Taxus baccata – tis, Ligustrum delavayanum – ptačí zob či Thuja plicata – túje.V Evropě, zejména v Anglii, kde se právě tato tvorba označuje názvem „topiary“, se v 17. stol. používaly ke tvarování rostliny jako např. trávnička, tymián, yzop, ožanka a tradiční zimostráz
Aby topiary působily jako nepřehlédnutelná dominanta vaší zahrady, doporučuje se je umístit na dobře viditelné místo, ideální je vysadit je do předzahrádky ke vchodu do domu. Stříhané topiary lze umístit i v malých zahradách, do nádob na terasách, zakomponovat je již do hotové výsadby anebo vysadit je do trávníku jako solitér, který bude celému prostoru dominovat.
Foto: autorka a Topiary park Ohio
Leave a Reply