Historie kari sahá až do Mezopotámské říše do sedmnáctého století před Kristem. Není to však jen koření různých světových kuchyní. Málokdo ví, že kari má mnoho různých chutí a barev, ale i způsobů použití.
Směs kari koření vznikla pravděpodobně v Indii, a odtud pochází i jeho název. V jazyce Tamilů představuje označení kari něco jako „omáčka“. Pojmenování kari je výstižným popisem lidového indického pokrmu z vařeného masa a zeleniny, ochuceného omáčkou, nebo chcete-li sósem, z kurkumy, zázvoru, chilli, hořčice, koriandru a kmínu. O rozšíření kari do světových kuchyní se postarali angličtí kolonizátoři, a také si ponechali jeho původní název. O jeho oblíbenosti v anglické kuchyni vypovídá i první kuchařka, vydaná v době vlády Richarda II. Ovšem, vývoj šel dál a koření kari se nejvíce rozšířilo do kuchyně Karibiku, Austrálie, jižní a jihovýchodní Asie, včetně Japonska.
Není kari jako curry
Pod označením kari si většina lidí představí výrazně žlutý prášek nebo kořenící směs. Ano, ale to je jen jedna strana mince. Tou druhou jsou rozsáhlé druhy jídel, které v různých poměrech a úpravách obsahují kořenící směs kari, jejímž základem je kardamom, hřebíček, skořice, kurkuma, koriandr, kmín, zázvor a chilli. Barva směsi kari se mění podle podílu kurkumy, která je v čisté podobě až kanárkově žlutá. Avšak v ne každé směsi kari musí kurkuma být. Do kořenícího prášku se přidává muškátový oříšek, muškátový květ, pískavice řecké seno, fenykl, sezamová semínka, paprika, černý pepř, mák, tamarind či šafrán. Záleží totiž na regionu. Indové tvrdí, že co kraj, to rozdílné složení směsi. Podle indických kuchařů je tato originální indická směs koření vhodná na všechny druhy masa, s výjimkou ryb. Můžete ji použít na dušená masa, na zeleninu, k dochucení polévek, do litých těst, samozřejmě do rýže, a dokonce i na některé ovoce, například avokádo, mango či banány.
Při přípravě pokrmů karí je však třeba dodržovat některé zásady: k přípravě nepoužívat živočišné tuky, koření dát na pánev dříve než česnek nebo cibuli, jemně nakrájenou cibuli nebo česnek jen lehce osmahnout, neboť nesmí zhnědnout a pokrm okyselit raději citrónem než octem. Na zahuštění nikdy nepoužívejte mouku, je-li šťáva příliš řídká, přidá se jogurt nebo mléko, nebo se nechá voda vypařit.
A ještě něco – karí se musí vařit pomalu, aby se vyluhovaly všechny aromatické látky z koření. Indičtí kuchaři si však směsi karí – práškové nebo pasty – vyrábějí sami, a dodávají tak jednotlivým jídlům osobitou, neopakovatelnou chuť a vůni. A kolik a jaké koření dávat? Záleží na vaší chuti. Kari může, ale nemusí být palčivé, jeho úkolem je jídlo okořenit a dochutit, a zejména jej udělat lehce stravitelným.
Foto: sxc.com
Náš tip:
Leave a Reply