Zlatý poklad Nového Zélandu

Na světě jsou tisíce neprobádaných druhů rostlin,  a jeden z nich se nedávno stal trhákem farmaceutických a kosmetických firem. Produkt maorských šamanů láme rekordy stejně jako kdysi málo známé aloe.

Dědictví  maorských šamanů

Léčebný proces byl v maorské kultuře vždy spojován s duchovním rituálem. Maorové totiž vnímali nemoc jako projev disharmonie těla a přírody než jako zdravotní problém. Příčinou nemoci byla na vině jednoznačně příroda, proto poranění a nemoci léčili dostupnými přírodními prostředky, mezi něž patřily především byliny. Tento ozdravný rituál pod pojmem „rongoa“ skrýval celý komplex léčebných postupů. Zahrnoval odvary, výluhy, masáže, vykuřování, čaje, užívání popela spálených částí rostlin, čerstvou šťávu, kůru či pupeny. Všechna léčiva Maorové získávali z více než dvou stovek bylin a stromů, které byly, a dodnes rostou na Novém Zélandu. Maorské léčitelství „rongoa“ přetrvalo až do současnosti a má v novozélandské zdravotní péči svoje místo. Z obsáhlého seznamu bylin však zůstal jen zlomek, a ty které jsou používány  a uznávány jako léky jich dnes zbylo pouze pět. Jednou z nich je

Kahikatoa neboli červená borovice

Stálezelený keř je jednou z nejrozšířenější dřevin na Novém Zélandu. Botanikové jej pojmenovali jako Leptospermum scoparium čili Balmín košťatý, novozélandští kolonisté keř nazvali čajovým stromem Cookovým nebo také manukou červenou a Maorové mu jednoduše říkali podle toho jak keř vypadal – kahikatoa neboli červená borovice. Listy podobné jehličí jsou pichlavé a trnité. Zato červené květy jsou opravdovou ozdobou a v době plné zralosti nádherně voní a produkují sladký nektar, který láká plno včel.

Keř upoutal i mořeplavce Cooka, který po vzoru Maorů využíval odvar z listů jako lék proti kurdějím a přidával listy do piva místo chmele. Ostatně Maorové znali a využívali manukový keř doslova a do písmene úplně celý. Popelem z listů léčili lupy ve vlasech, odvarem z listí mírnili horečku, vývar z kůry sloužil k zastavení průjmu a větvemi zpevňovali zlomené končetiny. To vše jim manukový keř nabízel a opravdu léčil, neboť obsahuje siličnatý olej, který je v současné době žádán a využíván ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě parfémů. Jenže pokrok a věda objevili ještě další účinky manuky – med z jejího nektaru.

 

Stane se manuka nejdražším medem na světě?

Patrně ano, ale potrvá ještě nějaký čas než si lidé připustí, že není med jako med.Na kvalitu a složení medu má totiž každý odborník svůj názor. Záleží totiž na tom, z kterých rostlin včely med sbírají, jak jej dále zpracovávají, v jaké jsou zdravotní kondici a také, zda získávají medovici z čistého nebo znečištěného prostředí.

U manuka medu začíná kouzelný proces úplně stejně – u včel, které nasbíraný nektar obohacují výměšky svých žláz, jenž plní funkci jakéhosi biokatalyzátoru. Proces s „přidanou hodnotou“ enzymů pak pokračuje i v úlu. Sladký nektar zde přichází do styku s ostatními včelami, které jej přemisťují z buňky do buňky, z plástu do plástu. V průběhu stěhování sladké šťávy včelí enzymy v medu vyvolávají řadu biochemických reakcí, které ovlivňují kvalitu, ale především antibakteriální vlastnosti medu. Teprve nedávno vědci objevili v novozélandském medu molekulu, která je nositelem antibakteriálního účinku, avšak její koncentrace je výrazně vyšší ve srovnání s medy z jiných rostlinných druhů. Na první pohled se manuka med o d jiného příliš neliší, je tmavý a má docela silnou,ale příjemnou karamelovou chuť

Je pozoruhodné, že tyto unikátní vlastnosti využívané l léčbě nejrůznějších infekcí nebyly u jiných druhů medu nalezeny nikde jinde na světě. Účinky manuka medu jsou velmi podobné jako v případě australského čajovníku (Likvidují celou řadu patogenních bakterií, virů, plísní a kvasinek, a je vhodný rovněž na spáleniny, po bodnutí hmyzem a bolesti kloubů při zvýšené námaze.

Tyto jedinečné účinky se samozřejmě projevují i na ceně medu, která se na světových trzích za jeden kilogram pohybuje okolo dvou a půl tisíce korun, což je v porovnání s „obyčejným“ lesním medem dvacetkrát více. Ale zdraví se přece na peníze nepočítá…

  Foto: www.pbase.com