Velikonoce v zahraničí se od našich „svátků jara“ do značné míry liší, co do typických lidových zvyků. Prakticky téměř nikde nenacházíme velikonoční pomlázku, naopak velikonoční nadílku v řadě zemí obstarává velikonoční zajíc.
Austrálie
Australská kultura je silně ovlivněna britskými, ale také německými osadníky a v posledních desetiletích pak především kulturním vlivem přicházejícím z USA, což se samozřejmě odráží i ve vnímání církevních svátků. Vytrácí se tak nejen duchovní obsah, ale mizí také původní tradice a zvyky. Australské Velikonoce tak představují shluk akcí, při nichž jsou k vidění „zábavné velikonoční show, vystoupení kaskadérů, stánky s čokoládovými vajíčky, zajíčky a obdobou naší cukrové vaty. Velikonoce se tak do značné míry posouvají k zábavnímu průmyslu, orientovaného především na děti. Postava čokoládového velikonočního zajíčka je spojena se schováváním dárků, které pak děti hledají, odkazuje na evropský, konkrétně německý zvyk. V posledních letech je pak tendence nahradit velikonočního zajíce místní postavičkou, a to je pro Evropana trochu bizarní, a sice hrabošem.
Naopak výhradně australským jevem je pořádání tzv. velikonočních bazarů. Ty jsou pak místem pro setkávání známých a sousedů a jakési prezentace cukrářských výrobků, kdy se na nich za symbolické ceny draží domácí velikonoční pochoutky.
Bulharsko
Den nebo dva před Velikonocemi posílají křesťanské rodiny bochník chleba a 10 – 15 vajec obarvených načerveno svým tureckým přátelům, kteří tento dar považují za čest. Posel, který ho předává, je tradičně obdarován malou peněžní částkou.
Francie
Francouzské Velikonoce jsou také poznamenány duchem moderní doby, ale silně je také ovlivňuje historická zkušenost Francouzů, ať už náboženské války či Velká francouzská revoluce. Představují tak především dny volna, stráveného s rodinou či na návštěvě u blízkých a přátel.
Nezbytnou součástí Velikonoc zůstávají čokoládoví zajíčci a především vajíčka, která se však stávají pomalu až uměleckými skvosty zdejších zručných cukrářů. Jedinečným výrobkem jsou pak vajíčka ve tvaru volského oka, která oživují legendu o zázračných vajíčkách, která způsobila odlet zvonů do Říma o Zeleném čtvrtku. Podle pověsti však právě při přeletu nad Marseille několik neopatrných vajíček spadlo a rozbilo se.
Pro děti je podobně jako v okolních zemích připravena hra, tentokráte však ne ve spojení s velikonočním zajíčkem, ale právě již zmiňovanými zázračnými vajíčky, (kdy podobně naší tradici), hledají na Velikonoční pondělí v trávě poschovávané čokoládové cukrovinky.
Itálie
V Itálii zůstává velikonoční tradice dosud živá, a to především v jižní části Apeninského poloostrova. Hojně navštěvované jsou zde pašijové hry, na kterých se podílí jak profesionální herci, tak amatéři.
Funkci velikonočního symbolu plní stejně jako u nás velikonoční beránek. Prakticky nemyslitelné by pro Italy byly Velikonoce bez slavnostního proslovu a požehnání papeže „Urbi et orbi“. Pro děti jsou jako velikonoční překvapení určena čokoládová vajíčka, skrývající v sobě překvapení, nejčastěji drobnou hračku.
Silná náboženská víra Italů se odráží také v tradiční velikonoční kuchyni. Základním pokrmem je na mnoho způsobů upravované jehněčí maso, z kynutého těsta se pečou cukrářské výrobky rozmanitých tvarů. K nejznámějším patří colomba (holubice), což je velikonoční dort z kynutého těsta, kandovaného ovoce a mandlí, politý cukrovou polevou. Místo mazance se peče ceampelo, pletenec ze sladkého kynutého těsta s jedním koncem špičatým a druhým ve tvaru oka, v němž je vmáčknuto natvrdo uvařené a červeně omalované velikonoční vejce.
Irsko
Ráno v den Velikonoc se pojídají vajíčka, aby se tak uzavřel půst. Během dne ten, kdo chce získat velikonoční koláč, musí zatančit.
Mexiko
Také v Mexiku je dodnes velmi silná katolická tradice opřená o hojnou návštěvu mší, které pro Mexičany představují přirozenou součást dne. Velikonoce jsou pro převážně chudé Mexičany příležitostí k oslavám, které jsou spojeny s bohatou výzdobou domů květy z barevného papíru. V předvečer Velikonoc ulice po setmění zaplaví tisíce lidí. Mají s sebou obrázky nebo pinata – papírové krabice s bonbony a pamlsky, které symbolizují Jidáše. Ty se věší, pálí nebo se do nich mlátí holí tak dlouho, až se obal protrhne a k zemi se snese záplava sladkostí.
Odehrávají se pašijové hry; ale součástí velikonočního radování je také nevšední karneval, ve který se mění velkopáteční procesí, kdy jsou účastníci převlečeni do kostýmů římských vojáků a kristových stoupenců. Římané se stávají oběťmi nejrůznějších nástrah a léček, a jejich úkolem je překonat všechna nebezpečenství, odvést Ježíše na Golgotu a ukřižovat ho.
Do křesťanských svátků však pronikají také zvyky původních indiánů, především na vesnici, kde se muži účastní za doprovodu píšťal a bubnů rituálního tance masek, přičemž jsou oděni jen do krátké sukénky z ptačího peří, z něhož jsou zhotoveny také mohutné péřové náhrdelníky, náramky a čelenky.
Velmi oblíbeným zvykem, spojeným s Bílou sobotou, je věšení papírových figurín, které nejčastěji představují Jidáše, někdy však také místní politiky, přičemž jsou tyto figuríny naplněny zábavnou pyrotechnikou a na Boží hod slavnostně zapáleny.
Německo
Právě z německého prostředí k nám přišel velikonoční zajíc, který dětem o Zeleném čtvrtku schovává na zahradách čokoládová vajíčka. Vedle zajíce pak tuto funkci štědrého dárce plní v některých spolkových zemích liška či kohout.
V předvečer Velikonoc děti vyrábějí slaměná hnízda, která pak jejich rodiče schovají doma nebo na zahradě. Do nich velikonoční zajíček snese různobarevná vajíčka. Ráno na velikonoční pondělí je děti vyrážejí hledat. Také se vyměňují dárky ukryté v obalu ve formě vajíčka. Tuto tradici proslavila značka Kinder a její vajíčka s překvapením. Dalším německým zvykem je velikonoční strom ozdobený vajíčky a jinými velikonočními dekoracemi.
Velikonoce jsou dodnes ctěny, o čemž svědčí také řada velikonočních koncertů s tématem hudebního provedení pašijí; pašije jsou také předváděny ve formě divadelní, kde k nejznámějším patří ty v bavorské vesničce Oberammergau, kde je místní starousedlíci organizují o posledním předvelikonočním týdnu každých deset let již od roku 1633.
Jevem, který se rozšířil i u nás, je pořádání velikonočních trhů s ryze tradičními lidovými výrobky a dílnami, kde si návštěvníci, nejčastěji děti, mohou za pomoci a rady zkušených mistrů zhotovit svoji kraslici, nebo ze slámy uplést figurku zajíce. Jedinečnými výrobky jsou pak malé kašny, sloužící jako ozdoba velikonočního stolu, na které se jako dekorace přidávají drobná vajíčka. Celý tento zvyk pak v některých městech nachází odezvu ve zdobení skutečných městských kašen, které jsou uctívány coby dávné zdroje životodárné vody. V současné době se objevují nové tradice, k nejznámějším patří hamburská přehlídka alegorických vozů.
Norsko
Kromě lyžování v horách a malování vajíček je tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, například od Agathy Christie. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. V těchto dnech bývají dokonce i krabice od mléka potištěny detektivními příběhy.
Polsko
Polsko patří k zemím, kde je katolická víra ne-li úplně nejsilnější, pak zcela určitě přirozenou součástí života. O Velikonocích se tak plní kostely věřícími, přicházejícími na bohoslužby i ke zpovědi; v kostelech jsou ke zhlédnutí také zvláštní pašijové betlémy.
Po mších se stalo tradicí nechat si posvětit tzv. svěcenky – košíčky ozdobené zelenými větévkami zimostrázu, v nichž jsou na krajkových ubrouscích pečlivě uloženy tradiční velikonoční pokrmy.
Lidové slavnosti nabízejí ke zhlédnutí řadu dávných i současných zvyků, např. topení velké slaměné figuríny představující Jidáše, ale také pro nás nepochopitelný drsný zvyk, tzv. dyngus, velikonoční oblévačku. Ta spočívá v tom, že mládež o Velikonočním pondělí nešťastníky bez ohledu na jejich společenské postavení, věk a pohlaví házela do nezamrzlých potoků a řek.
Rusko
Pravoslavné Rusko slaví Velikonoce podle juliánského kalendáře, tedy o 13 dnů později, než je tomu u katolíků, ve výjimečných případech někdy dokonce s ještě větším časovým zpožděním. Víra hrála u Rusů vždy velmi důležitou roli, neboť bez návštěvy popa a domácí mše se v domácnosti nesmělo zasednout ke svátečnímu stolu, Vedle dodržování půstu, který však na rozdíl od katolíků nebyl i díky přístupu církve tak přísný, se dodržovala celá řada zvyků a obyčejů spojených s jednotlivými postními nedělemi a následně pak dny Pašijového týdne.
Zvyky byly opět ovlivněny hospodářskou fází roku; konaly se první jarmarky, na kterých bylo k dostání nejen zemědělské náčiní, ale také cukrovinky či knížky. Téměř ke každé postní neděli, z nichž většina patřila návštěvám či obřadním pochůzkám, se připravovaly tradiční ruské pokrmy jako bliny či pirohy, nebo se pekly speciální oplatky ve tvaru křížků a nejrůznějšího zemědělského nářadí, které se pak jako dar půdě zaorávaly na pole. O Velikonocích se také odehrávaly návštěvy mezi rodiči ženicha a nevěsty, přičemž se domlouvaly podmínky sňatku; celá budoucí rodina se pak účastnila mše a uctění památky zesnulých obou rodin.
O Květné neděli, podobně jako u nás, se chodilo k břehům řek na kočičky a vrbové proutky. Společným jevem celého postního i velikonočního období pak bylo udělování almužen těm nejchudším, ať už drobnými penězi či potravinami. O Veliké noci se pak zaplňovaly pravoslavné chrámy již před západem slunce, věřící přinášeli červené svíce, které pak po oznámení Kristova vzkříšení společně zapálili. Slavnost Velké noci byla také příležitostí k přáním, ne nepodobným novoročním, ale také k obdarování barvenými velikonočními vejci, která si přátelé darují na důkaz vzkříšení a třikrát se políbí na tvář. Celá slavnost Velké noci se pak uzavírala společnou návštěvou věřících na místním hřbitově a uctěním památky předků kladením obřadního pečiva, nebo obarvených vajíček na hroby.
Velikonoce se pro Rusy uzavíraly až dávno po Božím hodu, teprve o svatodušním pondělí, a tak mezi touto dobou můžeme nalézt ještě další zvyky, ať už obřadní omývání, pečení chlebových „nebeských schůdků,“ neboť „rolníci o slavnosti Nanebevstoupení Páně věřili, že se o tomto dni obilí vytahuje do nebe,“ nebo se u příležitosti seslání Ducha svatého zdobily kostely a po mši se chodilo k slavnostnímu reji a tancům kolem nazdobených bříz, kterým byla přisuzována magická moc.
Řecko
V den pravoslavných Velikonoc se v rodinách koná vajíčková bitva. Účastníci se snaží házením svého vajíčka rozbít vajíčko protivníka. Při úspěšném zásahu se pronáší věta: „Christos anesti“.
USA
V USA jsou Velikonoce obecně pojímány jako dny zábavy, což přispívá k jejich konzumnímu rysu. Stejně jako v Evropě se kupují čokoládová vajíčka a zajíčci, kteří slouží k zábavě nazvané egg hunting (hon na vajíčka). Jedná se o obměnu hledání vajíček, které jsou poschovávány v trávě, přičemž se tohoto honu účastní desítky dětí. Vedle této hry je ryze americkým zvykem tzv. koulení vajíček, spočívající v koulení barvených vajíček z mírně se svažujícího kopce. Vajíčko, které se při srážce pochroumá, připadne protivníkovi. Zajímavostí je, že toto koulení vajíček se dostalo pod záštitu samotného prezidenta USA, který každé Velikonoční pondělí vítá děti z celých Spojených států, za přítomnosti řady představitelů kulturního života, přičemž po této slavnosti si každé z dětí odnáší domů dřevěné vajíčko s podpisem prezidentského páru. V New Yorku se pak o Pašijovém týdnu v místním největším obchodním domě koná doslova květinová slavnost tulipánů, ohlašujících příchod jara.
Velká Británie
Více než polovina obyvatel Velké Británie se hlásí k anglikánské církvi, zosobněné postavou panovníka. Velikonoce a jejich křesťanské pojetí se i díky tomuto faktu vytrácí, Britové dokonce postrádají základní znalosti o historii křesťanského náboženství a základní biblické příběhy, jeden ze sloupů evropské kultury, jsou jim téměř neznámé.
Velikonoce se tedy stávají příležitostí k rekreaci na kontinentě či k návštěvám. Vajíčka k těmto svátkům patří i v Británii, i když jinak než u nás. Kromě slepičích a křepelčích zahrnuje velikonoční nabídka i vejce krocaní, bažantí, a dokonce i pštrosí. Nejvíc se ovšem objevují vajíčka čokoládová.
Také ve Velké Británii je pro děti pořádán hon na vajíčka, která někam poschovával zajíc a která se děti snaží nalézt za pomoci hádanek a indicií. Děti také zhotovují tzv. velikonoční kloboučky, většinou z různobarevného papíru, někdy i z látek a rodiče si výsledek práce svých dětí mohou prohlédnout na večerní besídce, na které se pořádá tombola a nejrůznější soutěže.
K britským Velikonocům patří také udělování almužen královským párem, dnes pozměněné v odměňování velikonoční výroční mincí a udělované zpravidla pracovníkům nadací a rozličných dobročinných spolků.
Většině uvedených zemí je společné velikonoční vajíčko, přičemž ve východní části Evropy je zvykem jeho ruční barvení, nejčastěji červenou barvou, zatímco na západě Evropy se s kraslicí nesetkáme, naopak je zde moderní trend kupovaných čokoládových figurek. Co je však společné úplně všem kulturám, že se velikonoční svátky stávají příležitostí k návštěvě přátel a blízkých, což dotváří příjemnou atmosféru svátků.
Leave a Reply