Ikebana – umění japonských Mistrů

Tajemství ikebany
Popusťte uzdu své fantazii; k aranžování květin se hodí téměř jakýkoli materiál i tvar. Měly by se však vždy doplňovat a vzájemně ladit.
Tajemství ikebany
K aranžování květin se hodí téměř jakýkoli materiál i tvar. Měly by se však vždy doplňovat a vzájemně ladit.

Dívá-li se člověk na zručné ruce japonských mistrů ikebany, má dojem, že upravit květiny do vázy je vlastně velmi jednoduchá a snadná věc. Ale sedne-li si docela sám s nůžkami v ruce před svazek větví, květin a listů, bývá v koncích. 

I když v ikebaně platí několik pravidel, jedno z nich je však zcela benevolentní. K aranžování můžete použít nádob nejrůznějších typů: vysoké, štíhlé i bachraté, nízké, středně vysoké i docela ploché jako talíře. Nejlepší jsou vázy zcela prosté, keramické, moderního tvaru a nemusí být nijak nákladné, neboť je velmi obtížné volit do pestré vázy vhodnou barevnou kombinaci květin.

Co potřebujeme k tomu, abychom udělali dobrou ikebanu?

Především trochu času. Je třeba se na chvíli zamyslit nad prostorem, do kterého chcete květiny umístit, neboť podle něj volíte výšku a velikost ikebany. Stejně uvažujte nad tvarem vázy, barvou a sladěním rostlinného materiálu, který máte či chcete použít. K práci budete nezbytně potřebovat malé zahradnické nůžky na stříhání stonků, dále klasický kenzan – těžkou kovovou bodlinovou podložku – do které květiny upevňujete při aranžování do plochých nádob a misku se studenou vodou.

Tajemství ikebany
Tyto tři stonky bývají nakloněny obvykle v jistých úhlech. Libovolně ovšem můžete obměňovat vzájemnou polohu tří hlavních stonků, to znamená, že si sami určíte, který z nich umístíte napravo a který nalevo.

Květiny a listy je totiž lépe upravovat vždy pod vodou, neboť tak při sestřihu vodu hned nasají a déle vydrží. Užitečnou pomůckou je rovněž rozprašovač, kterým se používá, aby aranžmá – ikebana, zůstala déle svěží. Stonky květin nestříhejte šikmo, ale rovně a vždy pod vodou. Velmi mnoho rostlin má stonky příliš tenké či křehké, takže v kenzanu nedrží. Pomoci si můžete tím, že stonek obalíte měkkým papírem, nebo uříznete kus pevné větvičky, do které tenký stonek zasadíte a pak teprve vložíte mezi bodliny kenzanu, nebo ke konci stonku přivážete kus pevné větvičky. Chcete-li použít větší množství malých jemných květin (například fialek nebo hrachorů) svažte je nití do malých svazků, obalte jejich stonky tenkým papírem a pak teprve svazečky umístěte do kenzanu.

Váza být vázou nemusí

Podle názoru moderních škol japonské ikebany je možno květiny upravovat prakticky do všeho. Popusťte tedy uzdu své fantazii a upravujte květiny i do nádob a předmětů, které nebyly nikdy jako vázy myšleny. Zkuste sami vymýšlet nové možnosti, je to zajímavé a stejně zajímavě a nezvykle pak vypadá i vaše ikebana. Kořeny však ponechte nejdříve dobře vyschnout, pečlivě je očistěte a odstraňte všechny zetlelé části. Použijete je pak buď v plochých vázách, kde mohou hrát roli skalky či kořene na okraji vodní plochy.

Tajemství ikebany
Barvy jsou stejně důležité jako tvar a pomáhají vytvářet harmonický dojem. Ikebana ze sněhobílých kal a listů dracény v lahvově zelené váze vynikne před tmavým pozadím

O barvě květin uvažujte vzhledem k barvě vázy a k barvě pozadí. Bílé květiny proti bílé zdi se nevyjímají tak pěkně jako proti zdi tmavšího odstínu. Barvy jsou stejně důležité jako tvar a pomáhají k dosažení harmonického dojmu. Květiny můžete použít opravdu jakékoli, ale čím víc jich je, tím je aranžování obtížnější. Pro začátek je nejlépe začínat od dvou, nejvýše tří druhů. A z toho zase je nejvhodnější kombinace květin a větví, které mají obvykle daleko rozmanitější tvary než jednotlivé květiny, proto pomohou dodat ikebaně na zajímavosti.

Ikebana má svá pravidla

Podle výšky a velikosti ikebany japonští mistři volí i vzájemné proporce jednotlivých linii: hlavní nejdelší, střední a nejkratší linii. Pravidla ikebany určují délku hlavního stonku, který bývá buď součtem výšky a průměru vázy, popřípadě součtem násobeným jedenapůlkrát. Délka středního stonku dosahuje tří čtvrtin stonku hlavního a délka nejkratšího stonku tří čtvrtin stonku středního. Všechna čísla však mají být pomůckou a nikoli dogmatem, proto se řiďte víc citem a nebojte se experimentovat. Vždyť nesoutěžíte v umění pravé japonské ikebany, ale aranžujete si květiny pro radost.

Moribanu zvládne každý

Většina ikeban má tři hlavní linie, ale jejich pojmenování, respektive styly se od sebe výrazně liší. Úpravu květin do mělkých nádob nazývají Japonci stylem moribana.

Tajemství ikebany
Japonci volí rostlinný materiál pro svou ikebanu s oblibou tak, aby vyjadřovala a zdůrazňovala ráz příslušného ročního období. Na podzim zazáří ve vázách styl Oshibana – žloutnoucí a rudnoucí listí stromů, bobule jeřabin, suché obilné klasy, traviny či rákosí.

V takovém případě je pak nejkratší stonek jen z poloviny tak dlouhý jako stonek střední. Kenzan pokud možno neumisťujte do středu nádoby. Ve čtvercové či obdélníkové se dává kenzan do jednoho ze čtyř rohů, v nádobě oválné či kulaté k jejímu okraji. Po konečné úpravě nemá být kenzan vůbec vidět. Buď se zakrývá listy či květy nebo,  je-li nádoba zcela plochá, a víte, že se budetedívat na ikebanu shora, můžete si pomoci několika pěknými kameny či pískem.

Nerozpakujte se vrátit do dětských let a až na příštím výletě uvidíte hezký kámen či oblázek, shýbněte se a strčte jej do kapsy. Při úpravě moribany vám může přijít vhod.

Obměnou v úpravě moribany je způsob, při němž použijte v ploché nádobě dvou kennzanů, takže vzniknou dvě centra, z nichž květiny vycházejí. Ve všech případech je vždy jedno z nich vyšší a druhé nižší. Jeden z kenzanů zpravidla umístěte vzadu (pro aranžmá vyšších květin),  a druhý mimo střed vepředu pro nižších květiny nebo jeden velký dominantní květ.

Foto:archiv autorky

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*