Pro jižní Franci je typické vyrovnané středomořské klima s mírnými zimami a teplým létem. A to je důvod, proč zdejší tvůrci zahrad mají takříkajíc možnost popustit uzdu fantazii a vytvořit i tropickou džungli. Inspirací mohou být i pro Středoevropana.
Zeleň, a to v nejrůznější podobě, tu má snad každý, ať je to majitel balkonu, terasy nebo velkého domu. Nádherné soukromé zahrady jsou zejména při domech na venkově nebo naopak v přímořských letoviscích. Ty opravdu atraktivní zahrady (kolem Saint Tropez, poloostrova Cap Ferrat a Monaka) máte dokonce možnost vidět jen z lodě na moři, případně se musíte vyšplhat do skal a podívat se dolů.
Trávník, palmy a exotické keře
Základním pilířem asi každé jihofrancouzské zahrady (zejména na Azurovém pobřeží) je hustý, pěkně svěže zelený a pečlivě udržovaný trávník. Přesto, že během léta je zde slunce nemilosrdné a až spalující, díky automatickému závlahovému systému může trávník dostat tolik vody, aby mohl přežít bez újmy. Pokud byste však zašli více do vnitrozemí, s takto pečlivě udržovanými trávníky se setkáte mnohem méně často, zase však uvidíte úchvatná levandulová pole. Ve většině zahrad nechybí ani mohutná datlová nebo kokosová palma (nezřídka i více), vyšší jehličnany (borovice a štíhlé cypřiše), bohatě kvetoucí oleandry, kde-tu vidět plodící citrusy, granátovníky, a dokonce i banánovníky.
Oblíbené jsou zde i stálezelené dřeviny, zejména stálezelené stromovité magnólie s až nepřirozeně lesklými listy a půvabnými bílými kalichovitými květy. Téměř všude je vidět, kromě brslenu a zimostrázu, u nás méně známé Pittosporum. Jedná se o hustě větvený keř, který pochází z Japonska a Číny, kde dorůstá dvou až pěti metrů. Listy má kožovité, dlouze opakvejčité, květy jsou ve svazečcích vždy na koncích letorostů, smetanově bílé, při odkvětu téměř žluté a líbezně voní. Pittosporum dorůstá v malé stálezelené stromky nebo pouze keře, proto v zahradách jižní Francie roste buď jako solitér nebo ji vysazují do živých plotů.
Své místo v zahradách jižní Francie mají určitě i různé druhy okrasných trav a bambusů. Z okrasných trav je zde mimořádně oblíbená kortaderie, která vytváří během kvetení efektní bílé laty a lze ji objevit téměř v každé menší či větší zahradě, městské parky nevyjímaje.
V okrasných jezírkách rostou papyry a plavou ryby, často jsou však tyto vodní plochy spíše nenápadné, případně úplně chybí. Namísto toho je v mnoha zahradách bazén na plavání, případně fontány.
Ve francouzských zahradách voní celý svět
Ne všechny rostliny, které rostou v jižní Francii, a které jsou součástí tamních zahrad, jsou tam však opravdu „doma“.Ten, kdo sem zavítá například začátkem jara, bude moci obdivovat nádherné žlutě kvetoucí mimózy, které sem byly dovezeny z daleké Austrálie. Součástí mnoha zahrad jižní Francie jsou i olivovníky, často je zde možné vidět zajímavé exempláře s charakteristicky pokroucenými větvemi a kmeny. Ani tato rostlina zde však nemá domovské právo, byla sem totiž dovezena z Řecka.
Rovněž zde nemají domov ani různé druhy palem, které snad každé zahradě v této oblasti dodávají elegantní a exotický ráz. Ani eukalyptus zde původně nerostl a všude přítomné agáve a opuncie pocházejí zase z tropů Ameriky.
Duhový koberec
Nádherné barevné akcenty do těchto zahrad vnášejí také letničky. S oblibou tu pěstují nejen klasické (aksamitníky, netýkavky, či šalvěje), ale i méně známé druhy, rovněž jednoleté okrasné trávy, letničky s okrasnými listy (pochvatec, perila, irezina) a v létě kvetoucí cibuloviny a hlíznaté rostliny (kany). Mnohdy nádherně kvetoucí vyšší a nižší letničky jsou kulisou pro trávník. Oblíbené jsou i různé druhy popínavých dřevin, a to nejen ty, které rostou i v našich podmínkách (trubač, podražec, vistárie, povíjnice), ale i exotičtější druhy jako bujně rostoucí bouganvilea, jasmín, klerodendron nebo olověnec. Zejména ve slunečných zahradách dotvářejí středomořský ráz zahrad i sukulentní rostliny, tedy kaktusy a sukulenty, přičemž často jde o obdivuhodné exempláře. Velmi efektně působí ve společnosti kamenů a skal, což nakonec mnohým zahradám nechybí. Téměř neznámým pojmem jsou tu klasické skalky, oblibu zde naopak mají květinové suché zídky, kde rostou kobercové a kvetoucí sukulenty. Obrovské terakotové květináče (tak časté v zahradách jižní Evropy) slouží často k pěstování vzhledově zajímavých rostlin.
Zajímavostí těchto zahrad je i určitá individualita – každá zahrada je jiná, svá a stylová. Jedním ze způsobů, jak se odlišit, je v tomto případě různá skladba pěstovaných rostlin, případně vyhrazené důstojné místo pro opravdový exot, kterému se tu – samozřejmě díky specifické klimatu – dobře daří.
Foto: autorka
Leave a Reply