Zničené pantofle, strhané tapety, poškrábané dveře. To je jen skromný výčet psích prohřešků, s nimiž se většinou každý chovatel setká. A to nemluvě o ostentativních loužičkách a jiné „hanbě“ nachystané těsně za domovními dveřmi, abyste do toho ihned po příchodu šlápli. Tak takhle ne ty rošťáku, pomyslí si pán, a pejskovi pořádně vyčiní. A den co den se situace opakuje. Nenapadlo vás, že se pes doma nudí a že proběhnutí v parku je jen slabý odvar k plnohodnotnému naplnění psího života?
Proč se pes nudí?
Kdo namítne, co by ještě ten pes chtěl, když má svůj pelíšek, pravidelný přísun stravy, (dokonce misku z nerezu) a denně se vylítá v parku, tak takový pán ať si raději pořídí vycpaného plyšáka. Většina psů ráda vyhledává jakoukoli činnost, aby pánovi předvedli svou vytrvalost, obratnost a odvahu. Vždyť kdy jindy se pes dočká pochvaly od pána než když mu něco předvede. Doma může psík leda tak panáčkovat na cukříček nebo podávat pac a v parku si běhá jen tak bez cíle, nazdařbůh. Aby měl pes příležitost ukázat svůj um, potřebuje nějaký sport nebo zaměstnání. Pak se nebude nudit a ani ho nenapadne vyvádět rošťárny. Je to zkrátka jako s dětmi: kdo si hraje, nezlobí.
Agility – psí kusy pro psa i pána
Běhat, skákat, plížit se, umět zdolávat překážky, být mezi psími kamarády a ještě rozumět pánovým povelům, to je vážně psina. Pardon, agility, což je oficiální název pro sport, který může provozovat každý bez omezení věku – psa i psovoda. Ani na plemeni nezáleží, podstatný je čas a chuť začít s výcvikem.
Agility je sportem, který vznikl v Anglii jako odnož klasického koňského parkuru, tedy skákání přes překážky. Kromě klasických skokových překážek jsou v programu agility zařazeny disciplíny, jako jsou slalom, kladina, šikmá stěna, houpačka, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Během výcviku se pes volně pohybuje bez vodítka a je psovodem ovládán pouze slovními povely a ukazováním. „Vysportovaný“ pes, se kromě překonávání agility překážek, hbitosti a obratnosti, naučí i větší ovladatelnosti. A co je důležité, naučí se respektovat i ostatní psy.
A které psí plemeno se pro agility hodí? Nejlepší je si psa vyzkoušet. Na parkuru se teprve ukáže, jestli ho hra bude bavit a co je schopen zvládnout. V agility jsou nejúspěšnějším plemenem šeltie, ale i ovčáci, pudlové, knírači i teriéři, včetně různých kříženců. Tak proč by zrovna váš pes neuspěl?
Bikejöring, aneb naučte psa jezdit na kole
Na rozdíl od agility, kde se po fyzické stránce činí především pes, je sport se psem jakousi speciální disciplínou pro chovatele i psa. Tehdy se na sportovním výkonu podílejí určitou měrou oba. Například běžně provozovaná praxe, kdy vedle cyklisty běží pes nebo je dokonce přivázán na vodítku, nemá nic společného se sportem zvaným bikejöring. Sport není hazard a má svá pravidla. Pro bikejöring jsou vhodná klidná, umírněná a stoprocentně poslušná plemena. Stejně jako i u jiných sportů s výcvikem psa začínáme až po dosáhnutí jeho plné fyzické dospělosti, přibližně od roku a půl věku. Výstroj psa při bikejöringu je velmi jednoduchá. Je zapotřebí postroj (například pro stopování), který mu dobře padne, odpružené tažné lano o délce přibližně 3 m, kterým je spojen pes a kolo. Další potřebnou výbavou je jízdní kolo ve velmi dobrém technickém stavu, nejlépe horské, s hrubým vzorkem pneumatik. Z hlediska bezpečnosti jezdce je vhodné používat ochranné pomůcky (ochranná přilba, chrániče kolen a loktů).
Nejprve musíme psa naučit, že se za ním pohybuje kolo. V průběhu tréninku je zapotřebí, aby pes zvládal stoprocentně všechny potřebné povely. Postupně klademe důraz na zdokonalování obratnosti a výdrže psa, ale i na techniku jízdy a koordinaci mezi jezdcem a psem. Nejlepší pro provozování jízdy jsou polní a lesní cesty. Avšak i zde musíme být velice opatrní a sledovat chování svého psa, aby nedošlo k havárii či zranění.
Foto: northcoastpets.com a sxc
Leave a Reply