Rodný list ruské vodky? Německo!

Pití vodky je na Rusi úchvatnou a jinde neviděnou kulturou, bez velké nadsázky srovnatelnou třeba s pitím čaje v některých asijských zemích.

Historie výroby vodky ve velikém Rusku začíná někdy v druhé polovině patnáctého století, kdy se vedle rozvíjejícího se vinopalnictví objevuje i destilace obilných zápar. Již v polovině sedmnáctého století ruský národ živelně pálí a pije, a vodka se dostává také za hranice, leč ke skutečně zásadní expanzi do světa došlo až na přelomu devatenáctého až minulého století. Předpokladem k tomu byl vznik větších a velkých společností na její výrobu a distribuci ve významných městech. Nutno podotknout, že lví zásluhu na rozšíření vodky do Evropy a později do celého světa měla vodka z továrny Ivana Smirnova, která byla shledávána jako vůbec nejlepší své doby.

Ještě ve třicátých letech nepatřila vodka ke všeobecně známým lihovinám a její význam rozhodně nebyl světový, jak je tomu dnes. Všeobecně se na ni pohlíželo jako na záležitost Rusů a Poláků. Ovšem v té době se vodka těšila značné oblibě v Německu a také se zde i destilovala. Zvláště si ji oblíbili němečtí vojáci a důstojníci za druhé světové války. To měli společné se svým protivníkem na východní frontě. Slavné vítězství Rudé armády na nemalé části Evropy znamenalo i velké vítězství vodky, která se razantně prosadila v řadě satelitních zemí a mnohde vytlačila i tradiční regionální lihoviny. Podobně i nesporně velmi kvalitní ruské exportní vodky pronikly na západ kontinentu i daleko za oceán do severní Ameriky a místo pro ně bylo i tam, a to nikoliv nevýznamné. Vždyť vodka je dnes světovou lihovinou číslo jedna.

Zásluhu na tom má především ta nejvýznamnější vlastnost. Chuťová neutralita. Hlavní metou ve snažení všech seriozních výrobců vodky, je vydestilovat nápoj, který paradoxně nevoní a nechutná. Respektive voní a chutná, ovšem pouze po alkoholu. To se na první pohled nemusí zdát vůbec složité, ale… Každý kdo kdy okusil vícero značek vodky potvrdí, že mezi jejich „chuťovými“ vlastnostmi bývají značné rozdíly. Vinu na tom nesou odlišné výrobní postupy, jež souvisejí hlavně se zamýšlenou kategorií výsledného produktu.

 Než vodka spatří světlo světa

Tradiční ruské vodky vděčí za svoji chuť zvláštní technologii výroby. Právě ta je činí tak lahodnými, proto i někteří výrobci v severní Evropě postupují podobně. Surový líh se nejprve naředí vodou (tzv. sortirovka) a putuje do tlakových nádob, kde se usadí kal, případně se chemicky upraví kyselost a přidá cukr. Směs se posléze filtruje přes aktivní uhlí a nechává zrát několik měsíců. Pro nejnižší sortu běžných konzumních vodek, které se vyrábějí kdekoliv na světě a jsou známé v okruhu sta kilometrů kolem lihovaru, se jednoduše jemný líh naředí vodou a případně dosladí. Mnohdy ani nejde o líh obilný, což rozpozná i méně zkušený člověk. To všechno dohromady nemůže dát špičkový výsledek a o takové vodce se dá spíše mluvit jako o konzumní lihovině, která neposkytuje jakékoliv libé chuťové požitky, ale pouze přísun alkoholu do žil. Jemnější a kvalitnější nápoje se připravují z obilného i několikrát redestilovaného lihu, do něj se přidá aktivní uhlí, které zde několik hodin působí. Po filtraci se líh opět ředí jakostní vodou a případně mírně přislazuje a je hotovo.

 I z popisu různých výrobních postupů je patrné, že skutečně není vodka jako vodka, a to ještě nebyla řeč o nápojích ochucených. Skuteční znalci a milovníci si jen těžko představují vodku jako součást míchaného nápoje, natož pak ochucenou, leč trh si ji žádá. Nárůst produkce se datuje teprve někdy od osmdesátých let, dnes však každá lepší značka nabízí hned několik variant. Od již klasické citrónové příchuti, přes pepř, mandarinky, broskve, ananasy až k ostružinám nebo melounu. Objem alkoholu mnohdy klesá až k šestnácti procentům, kde se již nacházejí třeba těžší vína, takže spíše než o vodku jde o likér. Navíc s ohledem na leckdy značný obsah cukru jde spíše o ženský nápoj, který stomatologická komora pravděpodobně doporučovat nebude. A od vodky, o níž byla řeč na začátku ji už také dělí pěkný kus cesty.

Stoličnaja, vot na zdorovie!

Jak pijí vodku Rusové? Ze stakanu čili malého panáka, s úctou, láskou a při jakékoli příležitosti. Správná teplota vodky činí asi 9 °C a přirozeně se pije čistá – koktejly a ochucené vodky jsou tabu. Následuje přípitek, bez nějž to jednoduše nejde. Ale kterak známo připíjet lze na ledacos, zde problém netkví. Také představa, že poté do sebe stakan naklopíme, je mylná. Vodka se pije pomalu, labužnicky, po doušcích, jen tak si ji lze skutečně vychutnat.

Na řadě je věc veledůležitá – zákusky. Jedná se o několik soust vybraných pokrmů, které s vodkou harmonizují a navíc zapříčiní, že po několika vypitých sklenkách nezaplujete pod stůl. Nutné je, aby šlo o jídla kyselá a slaná zároveň – tedy například kaviár, nakládané kyselé ryby nebo houby, ale i obyčejné okurky v láku.

                                                                                                                                         Foto: stock.com