Co chutná světu a Evropě?

Oblíbeným suvenýrem z cest v naší rodině je jídlo. Přesněji řečeno, nějaká typická dobrota daného regionu nebo země. Cizinci si z Čech vozí Pardubický perník, dobrodružné povahy do kufru zabalí Olomoucké tvarůžky nebo slovenskou bryndzu a navrch lahvinku slivovice.

Našince tento výběr nevyvede z míry, protože si tyto dobroty kdykoliv koupí. Ale proč jsou zahraničními turisty tak žádané? Jednoduchá odpověď – všechny jmenované dobrůtky jsou totiž k dostání jen u nás a mají i jedno společné – jsou chráněné značkou Regionální evropský produkt. Nejsme však na světě sami, kdo mají co gurmánům nabídnout.

Evropská komise udělila chráněný status dalším třem evropským produktům – santorinským rajčatům, yorkshirskému sýru Wensleydale a turecké baklavě, informoval Potravinářský zpravodaj. Turecká baklava je prvním tureckým výrobkem, který získal ochranné označení EU a tím se připojil k dalším neunijním produktům s ochranným označením – kupříkladu indickému čaji Darjeeling, mexické tequile či jamajské kávě Blue Mountain. Cukrovinka známá jako „Antep Baklavasi“ či „Gaziantep Baklavasi“ má od letoška status chráněného zeměpisného označení (PGI). Britský sýr Yorkshire Wensleydale získal ochranu svého zeměpisného označení též. Je definovaný jako „lisovaný sýr smetanově bílé barvy z čerstvého nebo pasterovaného kravského mléka vyrobený v oblasti Wensleydale (severní Yorhshire), jehož výroba se datuje od doby usídlení cisterciáckých mnichů v tomto regionu na přelomu 11. a 12. století“. Řecká rajčata Tomataki Santorinis, malá rajčata pěstovaná na „vulkanické půdě a ve specifických mikroklimatických podmínkách některých ostrovů kykladského souostroví v jihoegejském regionu“, získala status chráněného označení původu (PDO), což znamená, že pouze tato odrůda rajčat pěstovaných v této specifické oblasti bude smět být označována jako santorinská rajčata.

Foto: archiv