Kromě univerzálních chryzantém jsou zejména v podzimních měsících oblíbené různé druhy vřesů, které však nesnesou silnější mrazy a jsou jen dočasnou venkovní dekorací. Pro zimní výsadbu do nádob jsou vhodnější odolné vřesovce.
Ideální společník zimní zahrady
Vřesovců existuje mnoho desítek, ba dokonce stovek druhů. Většina z nich roste tam, kde bychom jej nečekali, v tropickém pásmu Jižní Afriky, některé najdeme kolem Středozemí a asi padesát druhů se vyskytuje v Evropě. Teplomilným vřesovcům se u nás nedaří a v našich podmínkách jich můžeme pěstovat opravdu jen velmi málo.
Problémem těchto rostlin jsou zejména suché zimy provázené holomrazy. V našich podmínkách nejlépe přežívá vřesovec Erica carnea (který také jako jeden z mála snáší i vápník v půdě). Má řadu kultivarů s různou barvou květů od bílé, přes růžovou po karmínovou, které se objevují u některých kultivarů již během zimy, u jiných pak na jaře. Také olistění může být světle či tmavě zelené, případně i zlatavé či hnědočervené. Osvědčené jsou kultivary ‚Atrorubra‘ (výrazně purpurový květ), ‚Vivelli‘ (temný odstín olistění), ‚Winter Beauty‘ (rozkvétá mnohdy již koncem zimy), ‚Springwood White‘ (bohaté bílé květy). Mrazuvzdorný je i vřesovec popelavý (Erica cinerea kultivar ‚Mrs. Dill‘. Erica arborea ‚Estrella Gold‘ je velmi hezký, bíle kvetoucí, trochu žlutě olistěný kultivar vřesovce stromového. Je vysoký 40 až 50 cm. Zatímco přírodní druh Erica arborea rostoucí v okolí Středozemního moře není u nás dostatečně mrazuvzdorný, tento kultivar pod přikrývkou chvojím naše zimy vydrží, i když někdy trochu omrzá. Ještě existují vřesovce Erica tetralix, které jsou rovněž mrazuvzdorné, téměř jako Erica carnea.
Péče o výsadbu
Stanoviště by mělo být světlé až slunné. Důležitá je kvalitní zahradní půda bez vápníku, do které přidáme rašelinu a písek. Některé citlivější druhy a odrůdy mohou poškozovat holomrazy. Proto je vhodné je na zimu zakrýt chvojím. Zimní přikrývku za vhodného předjarního počasí odstraníme, aby rostliny zbytečně nezchoulostivěly. Také lze doporučit, především v nových výsadbách, mulčování mezi rostlinami. Po odkvětu je třeba keříčky sestříhnout, aby neztratily pěkný, kompaktní tvar.
Vřesovcům pořiďte kamarády
Použití vřesovců je velmi široké. Nepostradatelné jsou ve vřesovištních partiích ve společnosti vřesů, ve skalkách, v předsadbách před skupinami jehličnanů a neopadavých listnáčů. Můžeme je využívat jako půdopokryvné dřeviny. Velice dobře se vyjímají ve společnosti nízkých konifer, libavky (Gaultheria) a trav v sesazovaných mísách, korytech a truhlících. Pokud vřesovce vysazujeme do zahrady, měli bychom vždy vysadit více rostlin stejného kultivaru pohromadě. Jen tak rostliny dobře vyniknou. Oblíbenou kombinací s vřesovci jsou i různě zbarvená okrasná zelí (Brassica), které se nejlépe vybarví právě po prvních podzimních mrazech. Tato rostlina je zcela nenáročná na pěstování a balkon může dekorovat prakticky až do Vánoc.
Co o vřesovci nevíte
Zvyk kouření se datuje do předkolumbovské éry, kdy Aztékové, Mayové, Karibové a další národy Severní a Jižní Ameriky prováděli obřad kouření v rámci náboženských rituálů. Do střední Evropy se dostal tabák až na sklonku 16. století, v 17. století se začaly vyrábět první hliněné dýmky, potom se vyráběly z tvrdého dřeva, v 18. století byly v módě dýmky z mořské pěny, později porcelánové, ale nakonec přece jen zvítězilo opět dřevo. Přesněji řečeno u kuřáků dýmek zvítězil kořen vřesovce, označovaný jako brierové dřevo. Je tvrdé, odolné vůči vysokým teplotám vznikajících při spalování tabáku, je schopné vstřebávat vlhkost vzniklou při hoření a navíc má atraktivní kresbu.
Foto: picbay.com
Leave a Reply