Severozápadně od Santiaga, hlavního města Chile, leží přístav s úchvatnými výhledy a mnoha lanovkami. Vítejte ve Valparaisu. Jedno století dokáže město proměnit buď v prosperující metropoli, nebo se jeho vývoj vlivem nějaké události zastaví či úplně ustrne. Valparaiso zůstalo tak někde uprostřed.
Kdysi to byla indiánská vesnička, kterou španělští kolonizátoři povýšili na výstavní město s typickou koloniální architekturou a vybudovali tu obchodní přístav, jehož sláva trvala až do otevření Panamského průplavu v roce 1914. Město působí dojmem, že se v něm zastavil čas. Na příkrých svazích kopců, které obklopují město a vypínají se od úzkého pobřeží Tichého oceánu strmě vzhůru, stojí těsně vedle sebe množství barevných domů. A právě toto neobvyklé uspořádání dodává městu Valparaiso kouzelnou atmosféru.
Zvláštností je ve městě bezpočet, a jedenou z nich jsou kočky, které tu potkáte na každém rohu, hlavně v okolí rybího trhu se vám může klidně stát, že na jednu z nich šlápnete. Velkou atrakcí města jsou trolejbusy. Jsou zelené, s úzkými dřevěnými okny a lavicemi a vypadají jako vystřižené z amerických filmů padesátých let. K nejzajímavějším turistickým lákadlům však bezesporu patří pozemní lanovky tzv. funiculare, které dopravují obyvatele z centra města do výše položených ulic.
Ne nadarmo se říká, že Valparaiso bez lanovek by bylo jako oceán bez velryb. Z původních dvaatřiceti se lanovek zachovalo patnáct. První lanovka byla slavnostně uvedena do provozu 1. prosince 1883 a vedla z přístavu na kopec Concepcion. Její obsluha byla vcelku jednoduchá, lanovka pracovala na stejném principu, jako kdysi jezdila pražská petřínská lanovka. Do horního vozu lanovky se načerpalo takové množství vody, aby převážilo vůz dole. Voda se v dolní stanici pomocí mechanické záklopky vypustila do kanalizace a nahoře se načerpala nová. V průběhu dalších let se nové lanovky stavěly jako o závod. Přibyla lanovka pojmenovaná po královně Viktorii, a v některých částech města, kde nebylo možné vést lanovku po povrchu, plnily její funkci výtahy. Okolní kopce jimi byly doslova prošpikovány a dodnes některé z nich jezdí, ovšem jsou již elektrifikovány jako například výtah Polanco.
Jízdné na lanovkách je i pro finančně zruinovaného turistu přijatelné. Za jednu jízdu se platí 100–300 peso, což je v přepočtu na koruny nějakých 4 až 12 korun. Ovšem i tady se počítá s černými pasažéry, proto jsou v dolní stanici nainstalovány turnikety. Při cestě nahoru jízdenku získáte u pokladny, která má v dolní stanici svou přepážku, při cestě dolů se platí opět v dolní stanici.
Pokud bychom z širokého výběru rozličných lanovek měli vybrat jednu, kterou stojí za to se projet, nenechte si určitě ujít lanovku Van Buren. Jako jediná z celého Valparaísa je plně automatická. Doveze vás sice přímo do nemocničního areálu, ale můžete se tam jen projít v parku a zamířit pak jinam. Třeba se z náměstí Plaza Caupolicán nechte výtahem Concepción, (s největším sklonem a druhým nejstarším výtahem ve Valparaísu) vyvézt na vyhlídku do čtvrtě s domky těch zámožnějších obyvatel. Takový západ slunce je z vyhlídky nezapomenutelným zážitkem, a pokud ba vám počasí zrovna nepřálo, pod kopcem najdete muzeum Pabla Nerudy a množství příjemných tichých kavárniček.
Historické centrum města Valparaiso bylo prohlášeno za světové kulturní dědictví a je pod ochranou UNESCO stejně jako lanovky, které se jen díky podpoře světové organizace na podporu a obnovu památek pozvolna vracejí znovu do života. Rekonstrukce lanovek jde však kupředu velmi pomalu, a tak nezbývá než věřit, že ty, jenž ještě zbyly, se opravdu znovuzrození někdy dočkají.
Foto: whc.unesco
Leave a Reply