Při pojmu Španělsko se většině lidí vybaví letoviska Costa Brava, Costa del Sol, nebo jiná přímořská destinace. Ale Španělsko – to je také kus historie. V Toledu na člověka dýchne snad všechna sláva španělského impéria.
Nebýt občasného vytržení do reality, způsobeného tím, že většina těchto středověkých míst postrádá status pěší zóny, člověk by zapomněl ve které době se sem vlastně vydal. Ten skutečný středověký náboj se vším všudy může pak pocítit, odbočí-li z rušných ulic do míst, kterým se vyhnul turistický ruch a všudypřítomné stánky se suvenýry. Úzké a strmé kamenité uličky vedou okolo paláců i špitálů pro chudé z nejrůznější dob. Uprostřed tohoto chaosu bije, jak řekl Tirso de Molina a jak dodnes tvrdí temperamentní průvodci městem „srdce Španělska“. Ani spisovatel Cervantes se neubránil nadšenému tvrzení o Toledu: „Mocná skála, sláva Španělska a koruna jeho měst“. Stačí vyšplhat do kopce, kde původní žulové skále vévodí vstupní brána a na ní navazující točitá kamenitá cesta nás unáší dál, do centra starého města toledského, o několik desítek, či stovek let zpátky.
Toledo bylo až do 13. století známé svou náboženskou tolerancí, žili zde vedle sebe pokojně Židé, křesťané a Arabové. Působila tady jedna z nejslavnějších překladatelských škol, která zprostředkovávala západnímu světu antické vědění. Dominantou, a také hlavním turistickým cílem, je dozajista La Cathedral, majestátní svatostánek, který se mimo jiné může pochlubit i sbírkou uměleckých výtvarných děl ze své slavné éry za vlády Karla V. Za zmínku stojí gotická křížová chodba, královské náhrobky i fantastická zdobná kování.
Bezpočet galerií a staveb připomíná doby slávy španělské monarchie, ale i pozdější vyhnání 36 000 toledských Židů z města a zákaz používání arabského jazyka. Zatímco Římané postavili cirkus a akvadukt, muslimští vládci zkrášlili město mešitami, velkými městskými branami a řeku Tajo překlenuli mostem Alcántara. Mísení křesťanských motivů s arabskými ornamenty bylo od dvanáctého až do patnáctého století pro toledskou architekturu samozřejmostí. Zhruba ve stejné době byl dostavěn důstojným chrám Iglesia de San Juan de los Reyes, s doslova dechem se tajícím vnitřním nádvořím, obklopeným několika patry běloskvoucích balkonů s nádherně propracovanými sloupy, jejichž vznešenost ještě umocňuje tropická flora na nádvoří. Původně měla tato impozantní stavba sloužit kastilským králům jako poslední místo odpočinku. V sakristii chrámu se v galerii ukrývají mistrovská díla El Greca, Van Dycka a Goyi.
A konečně Alcazar, národní památka a dominanta města Toledo, která pochází ještě z římských časů. Bhem své dlouhé historie několikrát vyhořela a vždy byla znovu rekonstruována, nyní slouží jako kanceláře armády, muzeum a knihovna v jednom. Tato historická památka leží na jednom z nejvyšších míst, a tak je od ní nádherný výhled na dnešní Toledo s říčkou Tajo. Ta, zejména při západu ostrého španělského slunce, výborně dokresluje úžasnou kompozici oceňovanou tady čas od času osamělými malíři nebo fotografy. Kamenné hradby starého toledského města, dříve čelící nájezdníkům a chránící město před jejich útoky, dnes již marně přihlíží náporu turistických davů. V pozadí přecházejí červenavé kopce zvolna do strmých horských řetězů Nové Kastilie.
Foto: fotopedia.com
Leave a Reply