Gambie je zemí s typicky černošskou kulturou a panenskou přírodou. Rozprostírá se v západní Africe, sousedí se Senegalem a omývá ji Atlantský oceán. Vypravme se tedy na „Pobřeží úsměvů“, jak se také Gambie někdy nazývá.
Malá země s pohnutou historií
Nejmenší a nejzápadnější africká země Gambie se rozkládá na úzkém pásu země na obou březích dolního a středního toku stejnojmenné řeky, přes kterou nevede žádný most. Při pobřeží Atlantiku dosahuje území státu šířku 48 km, ale směrem do vnitrozemí se místy zužuje pouze na 24 km. Celková délka země je necelých 500 km. Gambie je malým anglicky mluvícím pozůstatkem britských kolonistů – toto území je dědictvím britského a francouzského soupeření o ovládnutí obchodu v západní Africe. Britové přišli do země roku 1664 po portugalských obchodnících. Slonovina, eben zlato a otroci byly velmi ceněným zbožím, které britští kolonizátoři úspěšně vyváželi do celého světa až do zrušení otroctví v roce 1807.
Celá staletí byla Gambie obklíčena piráty nebo Francouzi, kteří se šestkrát pokusili zmocnit země nebo i místních kmenových králů. Británie si uchovala kontrolu nad tímto významným obchodním územím, které bylo roku 1888 prohlášeno za britskou kolonii, zatímco území proti proudu řeky se roku 1894 stala protektorátem. Britsko-francouzská smlouva z roku 1889 určila hranice mezi Gambií a Francií ovládaným Senegalem. Roku 1963 získala Gambie vnitřní samosprávu a roku 1965 úplnou nezávislost.
Britský vliv je však dodnes všude patrný – na kdysi elegantních banjulských kroketových hřištích i na ozdobných dělech v centru města. Dokonce i gambijská armáda je dnes organizována a cvičena podle britských vojenských předpisů. Ale dnes již to jsou pouze kusé pozůstatky bohatších dob. Gambijci se snaží žít z turistického ruchu. Na pobřeží vyrostly exkluzivní hotely, které vyhledávají převážně britští a skandinávští turisté a místní tržnice hýří nabídkou vyřezávaných dřevěných sošek, masek a pestrých batikovaných látek.
Města na řece
Gambijci jsou většinou příjemní, věčně usměvaví nekonfliktní lidé (už proto se Gambii v dávné historii přezdívalo „Smějící se Pobřeží“), kde čas plyne velmi pomalu. Nikdo nikam nespěchá, nikdo se nestresuje, což v případě smluvené schůzky přináší hodiny čekání. Evropana takové zvyklosti vyvedou z míry, ale nechme Gambijce žít tak, jak jsou zvyklí a vydejme se proti proudu jejich jediné stejnojmenné řeky. Řeka Gambie pramení v pohoří Fouta Djallon v Guinei, odkud teče nejprve na sever a v oblasti národního parku Niokolo Koba se stáčí západním směrem, protéká oblastí savany a vlévá se do Atlantického oceánu.
Metropole Gambie – Banjul, je jedním z nejmenších hlavních měst Afriky. Leží na ostrově sv. Marie v ústí mohutné řeky Gambie, která se v tomto místě zužuje na pouhých pět km. Poloha města na malém ostrově byla dlouhá léta příčinou toho, že se Banjul nerozvíjel. Byl spíše ospalou osadou než hlavním městem. Dnes je tomu jinak a Banjul je živým přístavem a sídlem vlády.
Pulsujícím srdcem města je Albertovo tržiště, stylovějším tržištěm je však Bengdula. Prodavači se tu snaží prodat zboží všemi možnými prostředky – pokřikováním, zpěvem, taháním za rukáv anebo třeba plazením před potencionálním zákazníkem. A lze tu koupit opravdu všechno, od řemeslných výrobků, přes zeleninu a ovoce až po stylové oblečení či turistické cetky.
Nedaleko odtud je McCarthyho náměstí s velkým Válečným pomníkem a fontánou. Najdete tu půvabné domy, s typickou architekturou devatenáctého století. Gambijské národní muzeum se pyšní unikátní sbírkou fotografií, map a textů, které dokumentují bohatou historii země. Několik set metrů odtud stojí nejvyšší stavba Gambie 35 metrů vysoký Oblouk 22 postavený na oslavu vítězných vojenských tažení. Na druhé straně řeky v Barra Point postavili britští kolonisté před 200 lety pevnost Bullen, kterou záhy následovala podobná stavba na nedalekém Jamesově ostrově. Dnes jsou pevnosti vyhlášenými cíli cestovatelů.
O pěkných pár set kilometrů se v říční zátoce rozkládá další město s tradiční koloniální architekturou. Georgetown je správním a obchodním centrem regionu. V okolí je velmi rozvinutý rybolov, který odjakživa živil velkou část obyvatelstva. Za hranicemi města proto můžete vidět domorodé rybáře, jak každé ráno rozplétají obrovské sítě, aby se večer vraceli s bohatým úlovkem.
Basse Santa Su je hlavním obchodním centrem na horním toku řeky Gambie. Střed města dodnes tvoří typické ručně postavené domy z přelomu 18. a 19. století, kdy vrcholil zlatý věk Basse Santa Su. Na půvabném břehu řeky v Perai Tenda najdete mnoho opuštěných obchodů z doby, kdy obchod na horním toku řeky přinášel značné zisky soukromým obchodníkům. V dnes prázdných krámcích prodávali gambijští, evropští i libanonští prodavači. Místo vyvolávačů, lákajících zákazníky tu je slyšet jen skučení větru.
Národní park je zoo v reálu
Kiang je národní park a jedna z největších chráněných oblastí země. Jeho chloubou je rozmanitost zvířecí populace a početnost jednotlivých druhů.
Mezi živočichy, které mohou návštěvníci sledovat, patří paviáni, různé druhy opic a zvířata buše. Když budete mít štěstí, spatříte i grošáka – antilopu ne nepodobnou koni. Dalšími obyvateli parku jsou hyeny, leopardi a delfíni, zapomenout nesmíme ani na krokodýly a více než 250 druhů ptáků.
Foto: pbase.com
Leave a Reply