Latinský název – Bixa orellana – nedává příliš smysl s ohledem na její vlastnosti. Jméno rodu je pravděpodobně odvozeno z portugalského „Biche“ což znamená, zobák, jenž vystihuje tvar tobolek, zatímco druhové jméno se uvádí jako pocta španělskému conquistadorovi z 16. století, Francescovi de Orellano, který jako první na světě objevil mohutnou řeku Amazonku.
Annatta, Achiote nebo také Oreláník barvířský, je tropický keř, který může dorůst až dvaceti metrů. Domovem je v oblasti Latinské Ameriky, ale najdeme jej i v jiných tropických oblastech, jako například na Filipínách.
Celý strom oplývá dlouhou historií. Už od nepaměti je považován za cennou léčivou rostlinu, která snižuje horečku, buničitý obal semene působí jako repelent proti hmyzu. Již starověcí Mayové a Aztékové považovali annato za posvátnou rostlinu a při náboženských rituálech její šťávu používali jako symbolickou náhradu krve obětin. Z temně červené šťávy vyráběli inkoust, jímž jsou napsány všechny mayské bible a dokumenty. Dodnes některé domorodé kmeny annatové barvivo využívají ke „kosmetickým účelům“ – k barvení vlasů, malování ornamentů na pokožku, ale především si annatem malují rty. Proto pro oreláník čili annato vznikl název „rtěnkový strom“.
Aztékové přidávali annatto do vařené čokolády a dalších potravin. Jeho použití jako potravinářské barvivo přetrval až do dnešních dnů. Nejčastěji se jím přibarvují sýry, máslo a pomazánky, cukroví a krémy. Annatta barvivo se používá také pro barvení vlasových olejů, krémů na boty, do podlahových leštidel, laků na nábytek, přibarvují se jím mýdla a krémy a rovněž se používá k barvení textilu, vlny a kůže. Na Filipínách, ve Střední Americe a Mexiku se rovněž používá jako tradiční potravinářské barvivo na maso, což se v ovšem v Evropě nesmí. Annato je populárním kořením v mexické kuchyni, především v regionu Yuacatan. Semena se po vyluštění rozemelou na pastu, známou jako „Achiote Recado“ , v níž se ryby, kuřecí a zejména vepřové maso marinuje v banánovém listu, a takto upravené se pak upeče.
Annato je nenáročná tropická rostlina, dobře prosperující i na živinami chudých půdách, ale vyžadující slunné stanoviště. Dává však přednost celoroční vzdušné vlhkosti, což je pro amatérské pěstování dost velkou překážkou. Samozřejmě rostlina nesnese mráz. A jak se množí? Semeny, nebo nejlépe řízky, neboť pak dříve kvete.
Foto: sacredearth.com
Leave a Reply