Mamíí, kup mi zmrzlinu od toho legračního pána s tyčí, žadoní dítko na zájezdě v Turecku. Tamní zmrzlináři totiž nejsou jen pouhými prodejci, ale i eskamotéři a baviči turistů.
Narazit v tureckých destinacích na stánek se zmrzlinou se dá samozřejmě v Istanbulu a „profláknutých“ turistických destinacích jako je například Antalya. A nejsou to jen děti, které sladké pochoutce nemohou odolat. Doslova artistické kousky prodavače zmrzliny zaujmou totiž každého, když zmrzlinář na dlouhé tyči vytáhne z nádoby celou várku zmrzliny, točí s ní nad hlavou a přitom pobaveně pokřikuje na své kolegy. V tu chvíli foťáky a kamery cvakají jak o závod, a jakmile produkce skončí, všichni se hrnou ke stánku. Jsou totiž zvědaví, jak chutná zmrzlina, která se ani v největším vedru neroztéká… Ochutnat pravou tureckou zmrzlinu je zážitek a nelze ji srovnávat s vodnatými zmrzlinami u nás, ani s nadýchanými kopečky zmrzliny italské. Je prostě jiná, orientální, tajemná a nezvyklé chuti.
Turecká zmrzlina se vyrábí z mléka, cukru a prášku z hlíz divokých orchidejí Dactylorhiza Osmanica, kterou Turci nazývají Osmanskou orchidejí. Neobvyklá vlastnost rostliny byla objevena již za vlády osmanských sultánů, pro něž byla v horkých letních dnech připravována osvěžující pochoutka ze sněhu smíchaného s mlékem a ovocnými šťávami. Sníh se „těžil“ v zimě z hor, svážel do sultánského paláce a skladoval ve zvlášť k tomu vyhrazené podzemní místnosti zvané „karsambaç“. Jednou se ke sněhu omylem připletla i hlíza zmíněné orchideje, neboť její domovinou jsou právě turecké hory, a sultánovo cukrář si všiml, že hlíza roní slizovitou kapalinu, která rychle tuhne a sníh s ní smíchaný se táhne jako med. A dostal nápad, jak toho využít. Přimíchal mléko a první zmrzlina byla na světě.
Až o mnoho let později přišli výrobci zmrzliny na to, že nejlepší hlízy jsou téměř bílé jako alabastr, a právě ty obsahují nejvíce slizu, jenž se ve formě sušeného prášku pod názvem „salep“ přidává do zmrzlinové směsi. Míchání se provádí pomocí strojů na výrobu zmrzliny, jenž jsou většinou italské provenience. Po smíchání se směs stlouká kovovými tyčemi a dřevěnými lopatkami po dobu 20 minut, aby zmrzlina získala tuhou konzistenci. A že je opravdu tuhá dokazují neuvěřitelná představení prodejců zmrzliny.
Tak na kterou máte chuť? Turecká zmrzlina se vyrábí v různých příchutích, jako je vanilka, červený rybíz, broskev, pistácie, pomeranč, jahoda anebo si rovnou dejte vyhlášenou pochoutku přímo v Istanbulu, kde se nefalšovaná turecká zmrzlina servíruje na čerstvém fíku.
Foto: www.flickr.com
Leave a Reply