Negi – orientální cibule

Negi - orientální cibule

Cibule, u nás známá jako cibule zimní, se v Orientu, zvláště v Číně a Japonsku pěstuje už přes čtyři tisíce let.  Orientální názvy trefně vystihují rychlý růst zelené natě, která se využívá stejně jako u nás.  Přeloženo  z japonštiny negi znamená zelený, čínské a vietnamské chiao a hantha vyjadřují rychlý růst.

Exotické zelenačky

Japonské a čínské odrůdy cibule patří mezi kvetoucí, rozmnožující se semeny. Semena se vysévají brzo z jara nebo v srpnu. Prvním rokem vytváří listy trávovitého vzhledu, teprve druhým rokem se sklízí jako zelenina. a potom i v dalších létech poskytuje vysoce kvalitní listy. Ty se postupně seřezávají a používají čerstvé. Například odrůdy orientální cibule KUJO, ASAGI, zvláště pak KINCHO a LONG TOKYO se vyznačují dlouhým stonkem a mohutnými listy. Pro zjemnění a prodloužení stonku se na rostliny nasazují jakési keramické trubky nebo se vysoko přihrnují zemí. Tak se získává velmi jemná kvalitní zelenina, ale musí se brzo po sklizni zkonzumovat. neboť rychle vadne.

Za zvláštní pozornost z odrůd orientálních cibulí stojí varieta ISHIKURA. Její hlavní předností je mimořádná odolnost k nízkým teplotám a pozdnímu zatahování natě. Dá se proto využívat v zeleném stavu až do prvních zimních měsíců, a protože je velmi raná, začíná růst už při jednom stupni nad nulou. Této vlastnosti se využívá zakrytím rostlin PE fólií. Již v polovině března, i dříve, lze sklízet zelenou cibulovou nať.

Negi - orientální cibuleVšechny japonské variety se dají bez obtíží řadu let pěstovat v různých nádobách, truhlících, větších květináčích, bedničkách apod., na balkoně, za okny, na chráněných slunečných místech záhonů.

Naťová cibule je první jarní zelenina

Pěstování naší odrůdy cibule zimní, kterou někteří zahrádkáři označují jako cibuli sečku, je velmi jednoduché, protože je vytrvalá, mrazuvzdorná, nenáročná na klima i půdu a stačí ji jednou zasít, abychom ji mohli sklízet řadu let. Jméno má od toho, že se její listy sežínaly a používaly k ochucování pokrmů.

U nás se pěstuje varianta viviparum. Ta nikdy nevyhání do květu, ale množí sa takzvanými pacibulkami, jež se tvoří na vrcholu natě. Nezřídka se stane, že se nať pod tíhou pacibulek skloní k zemi, kde pacibulky zakoření a z ní vyroste nová cibule. Obávat se zaplevelení zahrady není třeba, protože porost snadno udržíme v rozumných mezích.

 

 Foto: balkep.org a opencage.net

 

 

 

Leave a Comment