Fotoeditorial – Gibraltar – botanická zahrada

GibraltarProcházka po botanické zahradě na Gibraltaru je stejně úchvatná jako monumentální skála, která je vidět o mnoho dříve než vůbec spatříte město La Línea. To patří Španělům, ale Gibraltarské území patří Velké Británii a je anglické skrz na srkz.

Zakladatelem Gibraltarské botanické zahrady Alameda Botanic Garden je britský generál Sir George Don, jehož kariéra vyvrcholila právě  na Gibraltaru, kam v roce 1814 nastoupil na další vojenskou misi a byl ke své funkci jmenován ještě víceguvernérem gibraltarského území.

Starostí měl až nad hlavu, neboť tehdy tam řádila žlutá zimnice. Aby uchránil regiment i obyvatelstvo před šířením nemoci, využil své zkušenosti z minulých misí a nechal na Gibraltaru vybudovat efektivní sanitační systém, včetně dodávky čisté vody, novou nemocnici a park, který se později stal botanickou zahradou. Pro veřejnost byla otevřena 14. 4 1816.

Zahrada se stala oblíbeným místem rodinných piknikových výletů, zamilovaných párů a milovníků hudby, neboť se tu až do začátku dvacátého století každý týden konaly koncerty. Postupem času však péče o zahradu ochabovala, zanedbaná zahrada přestala sloužit svému účelu a byla jen pro ostudu. Proto se v roce 1991 gibraltarští radní rozhodli zahradě navrátit původní podobu. Byly postaveny dvě fontány, půvabný rybníček, v němž našli domov zlatí karasi, žáby a želvy. V roce 1996 byl znovuobnoven také amfiteátr.

Atmosféra v zahradě je velmi příjemná a znavený turista v zahradě najde rajský klid a může se jen tak kochat nádhernou přírodou a obdivovat rozmanité druhy rostlin a stromů, kaktusy a sukulenty subtropů a rostliny Jižní Afriky, Dálného východu, Austrálie a Kalifornie. Z původních druhů gibraltarské květeny tu nechybí všudypřítomná iberka – Iberis gibraltarica, impozatní jehlice trnitá, nízká palma žumara nízká (Chamaerops humilis), lemující cesty či trsy trav kavylu nebo něžné Stipa tenacissima. Za obdiv určitě stojí majestátní kaktusy, sukulenty a takzvané „Dračí stromy“. Občas se na kameni vyhřívají maurské a iberské ještěrky a v korunách stromů si prozpěvují drozdi a slavíci. Zkrátka idylka, která pohladí oči, nos i duši.

 

Foto: autorka

Napsat komentář