Filipíny – rýžové terasy chrání UNESCO

Fotoeditorial

Rýžové terasy na filipínském ostrově Luzon – oblast Banaue

Vidět pole, která jsou v seznamu světového kulturního dědictví, je opravdu rarita. Přesněji řečeno se jedná o rýžové terasy staré dva tisíce let, v nedostupných horách filipínských Kordiller. Nepřístupný terén. Navzdory koloniálnímu vlivu, umožnil domorodcům si uchovat původní kulturu i tradice. Na terasách v nadmořské výšce 700 až 1500 m nejprve pěstovali kolokázii – rostlinu, která se dodnes využívá jako brambory. Škrobnaté hlízy s ořechovou chutí se pečou, smaží nebo vaří. Od šestnáctého století kolokázii nahradila rýže. Terasy, jejichž kamenné obvodové zdi dosahují výšky dvou, až šesti metrů zavlažuje důmyslný systém hrází, kanálů a bariér z bambusových tyčí, které vodní tok regulují tak, aby se voda udržela na terasách co nejdéle, než odteče do doliny pod terasami. Ve větších výškách se pěstuje speciální druh rýže, která klíčí i mrazivých horských podmínkách. A zvláštní je, že dorůstá výšky dospělého člověka, což usnadňuje sklizeň na strmých svazích, kde se nedají použít zvířata ani stroje.
Rýžové terasy byly na seznam světového dědictví zapsány již v roce 1995. Ale přírodní živel si nevybírá – v roce 2011 Filipíny postihly monzunové deště a natropily na rýžových terasách nenapravitelné škody. Největším nepřítelem této památky je eroze, proto v lednu 2012, Světový fond pro ochranu památek přidělil filipínskému ministerstvu zemědělství 700.000 dolarů na obnovu a údržbu rýžových teras.

Leave a Comment