Mezi sedm divů světa kdysi patřilo mezopotámské zahradní umění s úžasnými visutými zahradami, které se dosud v dějinách novodobé architektury neobjevily. Renesance se dočkaly až patentovaným objevem francouzského botanika Patricka Blacka.
Vertikální zahrady jsou vynálezem starověku
Když pomineme rajskou zahradu Adama a Evy, prvopočátkem zahradního umění byla snaha soustředit rostliny okolo sebe jako symbol krásy a úcty. První zmínky o vzniku zahrad se datují přibližně před čtyřmi tisciletími před naším letopočtem. Tehdy se egyptská zahrada stala rozšířeným obytným prostorem úzce spojeným s domem. Projekt zahrady zahrnoval všechny architektonické prvky: plochy užitkové i okrasné, bazénky, besídky, stromy i keře. Dřeviny poskytovaly stinné místo k odpočinku a není bez zajímavosti, že právě stínu si Egypťané cenili, neboť altánky a besídky v té době ještě neznali. Ty se objevily až v klasických francouzských zahradách o mnoho století později. Ale vraťme se ke vzniku vertikálních zahrad, o něž se zasloužili Babyloňané. Tyto zahrady, vybudované jako stupňovité chrámy dal vybudovat král Nabukadnezar pro svou manželku Semiramis. Společným znakem těchto zahrad byla jejich pravidelnost, důmyslná síť zavlažovacích kanálů, nepřeberné množství rostlinných druhů všech možných vůní i barev, které zpříjemňovaly klima pod rozpáleným nebem. Divukrásná babylónská zahrada však zmizela v propadlišti dějin, zapomenuta a teprve nedávno se dočkala nového moderního pojetí.
Jednoduchý patent – neomezené možnosti
Vertikální zahrada, kterou koncipoval a realizoval botanik Patrick Bnac vyřešila problém, jak pěstovat rostliny i tam, kde pro ně zdánlivě není místo. Omy! Stěny domů, portály, střechy nebo vnitřní příčky poskytují do výšky dostatečnou plochu. Technologie pěstování je založena na schopnosti rostlin rozvíjet kořeny ve vertikální tenké vrstvě akrylového materiálu. Díky tomu lze pěstovat rostliny na libovolné vertikální konstrukci. Použitá konstrukce je dvojího typu. Pro venkovní použití se na stěnu upevňuje nosný dřevěný rám, krytý akrylovou tkaninou, která rostlinám zprostředkovává vláhu vedenou perforovanou hadicí. Pro menší plochy a na vnitřní vertikální stěny se používají speciální kapsy zavěšené na lehkou nosnou konstrukci. Video montáže
Použití a vzhled vertikálních zahrad jsou neomezené. Jednotlivé komponenty se skládají a rozšiřují podle potřeby. Při vhodném výběru rostlinných druhů lze umístit vertikální zahradu do libovolného prostředí, s ohledem na místní klimatické poměry s vyhovujícími světelnými podmínkami, vlhkostí vzduchu a přiměřenou teplotou.
Životnost správně projektované a postavené vertikální zahrady je prý alespoň patnáct le než bude potřeba udělat „generálku“. Jediné o co je potřeba se starat je estetická stránka zelené stěny, což obnáší běžnou péči o odkvetlé a odumřelé rostliny.
Exotická flóra, sukulenty nebo bylinky
Objevitel a realizátor technologie botanik Patrick Blan o svých projektech krásných vertikálních zahrad tvrdí, že „je to všechno o rostlinách“. A dobře ví o čem mluví, protože správný výběr rostlin záleží na prostředí v kterém budou růst.
Záleží na tom, zda bude zelená stěna venku či v interiéru, na stěně, střeše nebo v prostoru. Do interiéru lze volit epifyty a kapradiny, například Asplenium nidus, Platycerium bifurcatum, Aeschynanthus radicans a většinu rostlin z čeledi Araceae, jako jsou filodendrony, Anthurium a Monstera. Pro venkovní výsadbu jsou vhodné letničky, trvalky, bylinky, cibuloviny, traviny a dokonce i nízké keře.
Vertikální zahrady jsou prostě úžasné, nádherný a krásné !